tzv. nebezpeční psi

Návrh zákona upravujícího chov nebezpečných psů

Vydáno dne 12. 04. 2008 (540 přečtení)

pan poslanec JUDr. Jeroným Tejc - odůvodnění přípravy návrhu zákona

Důvody k přijetí zákona

V posledních deseti letech dramaticky stoupla obliba tzv. bojových plemen psů. Tedy psů, kteří při napadení člověka nebo jiného zvířete mohou způsobit velmi vážné následky, nezřídka smrt. U těchto plemen je vrozená agresivita a útočnost součástí genové výbavy a některé tyto vlastnosti byly v procesu šlechtění přímo podporovány.

V současné době neexistuje právní úprava, která by chov těchto psů jakýmkoliv způsobem regulovala.

Ztotožňuji se s názorem, že záleží na výchově daného psa a pes sám o sobě se nebezpečným jedincem nestává. Právě proto ale musí být kladeny větší nároky na odpovědnost majitelů psů, kteří vyžadují pečlivou výchovu a zacházení. Zákon tedy bude mít za cíl vést majitele k odpovědnosti.

Zákon vymezí podmínky pro chov těch plemen psů, kteří pro své přirozené vlastnosti a velikost kladou větší nároky na vlastníka. Ukazuje se, že ne každý je schopen starat se o psa tohoto náročnějšího plemene tak, aby nebyl nebezpečný pro své okolí. Tím se také nejvíce odlišují od psů ostatních. Následky jimi způsobeného zranění mohou být velmi vážné.

Koncepce zákona a způsob přijetí

Dřívější návrh zákona (poslanec Kořistka a spol.), který měl v úmyslu řešit i problém s tzv. nebezpečnými psy řešil mnohem širší problematiku. Snažil se o zavedení centrální evidence všech psů, stanovení povinností pro majitele a jejich sjednocení na celém území ČR. Domnívám se, že takto široké pojetí by mohlo vést k neschválení zákona - tj. i k nepřijetí úpravy vztahující se k bojovým plemenům. Přesto návrh zákona, který bude připraven, bude vycházet z velké části z dříve předloženého zákona , zejména definice nebezpečného psa. Uvítám, pokud se kdokoliv z předkladatelů a zpracovatelů dřívějšího zákona bude chtít podílet na nové úpravě.

Mým cílem v nejbližších týdnech je najít skupinu poslanců napříč politickým spektrem, která by se účastnila spolu se mnou diskuse nad konkrétními ustanoveními a pravidly zákona. Po diskusi, která by znamenala zajištění potřebného počtu poslanců a senátorů pro přijetí takového zákona bude zákon sepsán v paragrafovaném znění a předložen do pléna poslanecké sněmovny - nejpozději v září 2008, tak aby bylo možné jej přijmout ještě v tomto volebním období. Tato problematika není pravo-levá a proto očekávám, že nebude připravována ani hlasována podle stranického klíče.

K diskusi předkládám pro majitele, obce i stát co nejméně zatěžující řešení. Pokud by se v budoucnu v praxi ukázalo jako nedostatečné, je možné zákon zpřísnit. Nepovažuji však za vhodné v současné chvíli jít cestou zákazů a povolení.

Definice nebezpečného psa

K definici nebezpečného psa bych použil vymezení pojmu ze zákona připraveného v minulosti:
nebezpečným psem je pes, který na základě zvláštních znaků, chovu, výchovy nebo výcviku k bojovým účelům, útočnosti nebo prudkosti nebo jiné srovnatelné vlastnosti ohrožují člověka nebo zvíře; nebezpečný pes je i pes, který patří do plemene, skupiny psů, jakož i kříženců těchto plemen a skupin, které jsou uvedeny v příloze tohoto zákona nebo je za nebezpečné označí vyhláškou ministerstvo zemědělství.

NEBEZPEČNÝM PSEM NENÍ zvláštní pes - pes lovecký, slepecký, zdravotnický a služební.

Za nebezpečného psa se považuje jedinec, který je křížený nebo čistokrevný příslušník plemene:

1. Americký stafordšírský teriér
2. Stafordšírský bulteriér
3. Bulteriér
4. Argentinská doga
5. Brazilská fila
6. Dobrman
7. Rhodéský ridgeback
8. Rotvajler

Za nebezpečného psa se považuje i jedinec, který je křížený nebo čistokrevný příslušník skupiny psů, která je obecně známa jako pitbulteriér.

Podmínky pro pořízení a způsob ohlášení

Osoba, která by si chtěla pořídit nebezpečného psa by musela splňovat přesně vymezené podmínky, např. alespoň 18 let, uzavření pojistky kryjící odpovědnost vlastníka zvířete za škody nebo to, že např. nebyl takový člověk v posledních pěti letech opakovaně trestán za násilnou trestnou činnost.

Pokud by podmínky byly splněny, ohlásila by osoba obci, že si pořídí nebezpečného psa. Obec by mohla ve lhůtě 15ti dnů sdělit ohlašovateli, že má námitky a tyto v souladu se zákonem vyjmenovat.

Pokud by námitky sdělila a občan by trval na chovu nebezpečného psa, proběhlo by např. na úrovni kraje další šetření způsobilosti chovat psa - např. psychologický posudek, vyžádání dalších podkladů, ověření uváděných údajů apod. Po rozhodnutí vyššího stupně by stejně jako v jiných případech byl nárok na soudní přezkum.

Nesdělila-li by obec námitky, měl by povinnost po získání psa majitel u obce psa zaevidovat - kromě data a místa narození např. místo pobytu a číslo tetování. Zvážit by do budoucna bylo možné zavedení odběru vzorku DNA. To by umožnilo identifikovat majitele psa pro případ napadení člověka, když by pes z místa činu utekl. Toto by však záleželo na nákladech vzniku databáze a také počtu případů, které lze očekávat. Centrální evidenci by vedlo Ministerstvo vnitra.

Smečka

Zvážit bude nutné i možnost zákazu chovu víc než jednoho psa nebo jejich specielní povolení. Tito psi se totiž často chovají jako smečka a mohou způsobit vážné následky. Je tedy třeba, aby výchovu a držení takového psa prováděla zkušená osoba.

Podmínky chovu

Dále by byly stanoveny podmínky pro chov nebezpečného psa, např.:
• Nebezpečný pes (s výjimkou štěněte) by musel mít vždy na veřejném prostranství nasazen náhubek. Je na zvážení, kdy by měl být současně veden na vodítku.
• Nebezpečného psa by mohla vést jen osoba starší 15ti let.
• Žádná osoba by nesměla vést více než dva nebezpečné psy současně.
• Po jednom roce věku psa by se musel dostavit majitel psa ke zkoušce ovladatelnosti psa - tj. zda pes reaguje na základní povely a je hlasem ovladatelný.

Za nedodržení uvedených povinností by hrozily pokuty, které by bylo možné ukládat opakovaně až do výše 100.000,- Kč. Krajním řešením by mohlo být odebrání psa, což nepovažuji za šťastné, ale bude potřeba jej zvážit tam, kde pokuty nebudou splňovat účel a bude docházet k opakovanému ohrožování veřejnosti.
 

Vyjádření k novému návrhu zákona o chovu nebezpečných psů

Vyjádření SBTC CZ:

Náš klub absolutně nesouhlasí s připravovaným zákonem upravující chov psů, který je stavěn na příslušnosti psů k určitému plemeni. Stávající zákon je plně dostačující! Stafordšírský bullteriér je plemeno, které nemá s lidmi naprosto žádné konflikty. Není znán jediný případ pokousání, nebo napadení člověka psem tohoto plemene. Jedná se o jediné plemeno, které má v oficiálním standartu FCI v popisu povahy absolutní spolehlivost! Právě proto je v řadě zemí nazýváno baby-sitter dog, nebo nanny dog. Stafordšírští bullteriéři se vzhledem ke své povaze výborně uplatňují, jako záchranáři a canisterapeutičtí psi. Používají se pro děti i dospělé upoutané na lůžku, kde pomáhají odstranit psychická strádání při vážných nemocech. Úspěšně se též používají u mentálně postižených a autistických dětí.

dlouholetá chovatelka a předsedkyně SBTC CZ pí Ivana Zuranová

Vyjádření ČKRR:

Byla jsem požádána napsat něco na téma - p. poslanec Tejc a nebezpeční psi. Podle pana poslance 9 plemen a mezi nimi samozřejmě Rhodéský ridgeback. Myslím, že na místě by bylo bavit se o špatných lidech, o nezodpovědných chovatelích, o psech chovaných za mříží, o štěňatech z velkochovů. A vznikne otázka, kde je problém problémového chování psů? Pes, který jde po staletí s člověkem, aby mu sloužil a byl mu kamarádem se stal v rukou člověka nástrojem k různému použití. A je bohužel pouze na člověku, jak s tímto nástrojem naloží.
Měl by existovat zákon na ochranu psů, který by přísně trestal lidi, kteří se psem zacházejí tak, že začne u psa fungovat pud sebezáchovy a zaútočí, že již narozená štěňata jsou předurčena k tomu aby byla nesocializovaná, protože od narození jsou uzavřena v kotcích v podstatě bez kontaktu s člověkem a pokud ten kontakt je, tak je takový, že by bylo lepší kdyby nebyl žádný.

Žádný pes nemá vinu na tom, že se stane ta či ona nešťastná událost , které se tak ráda chopí media. Dávejme vinu jen a jen člověku a to ne vždy je vina na straně majitele psa.

21 let chovám Rhodéské ridgebacky a považuji přinejmenším za směšné tohoto psa považovat za nebezpečného.

hlavní poradce chovu pí Luďka Brejchová

Vyjádření ČMKU:

V poslední době se opět otevřela otázka zákona zaměřeného na chov psů. Má se jednat o zákon upravující chov nebezpečných psů a stejně jako v předchozích návrzích se opět jedná o přístup postavený na příslušnosti psů k určitému plemeni. P ČMKU zastává názor, že vše, co je třeba, mohou vyřešit stávající zákony a s návrhem nového zákona jednoznačně nesouhlasí.

zdroj: www.cmku.cz

Občanská iniciativa 1Metr:

Pro lepší informovanost veřejnosti zpracovala občanská iniciativa s názvem "1Metr" dokumenty popisující situaci kolem psích zákonů (k měsíci dubnu 2008). Zvláště pak k iniciativě poslance Jeronýma Tejce.
 

Více informací: p. Petr Fridrich; jeden.metr@seznam.cz

Jeroným Tejc: Zbrojní průkaz na bulteriéra

Vydáno dne 27. 03. 2008 (637 přečtení)

Krátce poté, co jsem oznámil, že zvažuji předložení zákona, který by upravoval chov, dle mého názoru nebezpečných psů, se na mě začali obracet jejich majitelé. Nejčastěji je zajímá, jestli budou opravdu potřebovat zbrojní průkaz na bulteriéra. Ne, nic takového nepřipravuji. Naopak. Chci tímto krokem rozpoutat diskusi, která povede k větší zodpovědnosti majitelů psů, a to především při jejich výchově. .....

Nová právní norma by měla zaručit, že lidé, kteří výchovu takového psa nezvládnou, si ho nebudou moci pořídit. Velmi si vážím věcných poznámek těch, kteří se mnou polemizují. Lidí, kteří mi píší co by podle nich zákon měl a naopak neměl obsahovat. Musím ale přiznat, že některé reakce mě utvrzují v přesvědčení, že jsou i majitelé, kteří jsou agresivnější než jejich psí miláčci. A protože je reakcí přehršel, slibuji, že všechny zájemce pozvu na jednání předtím, než návrh předložím. 

Nejsem první, kdo se snaží chov bojových plemen psů v České republice upravit. Před několika lety předložila návrh na změnu skupina poslanců. Neúspěšně. Možná proto, že chtěla zákonem řešit chov a registraci VŠECH psů na území ČR. Nemám podobné plány. Nechci zvyšovat administrativní zátěž úřadů, ani nechci komplikovat život občanů víc, než je nezbytné. Někteří lidé říkají, že stávající předpisy jsou dostačující. Když pes někoho napadne, odpovědnost nese jeho majitel. Opravdu je tento stav dostačující? Já si to nemyslím. Chci proto vytvořit takové podmínky, které napadení alespoň částečně zabrání. Jak? Tak například bojového psa by si nemohl pořídit člověk, který byl v posledních pěti letech odsouzen pro spáchání násilného trestného činu. Každý bojový pes bude muset mít majitele, který za něj bude zodpovědný. Bude zodpovídat za to jestli mu pes uteče ze dvorku, nebo ho půjčí desetiletému dítěti, které jej nezvládne a vypustí na veřejném prostranství bez vodítka a náhubku.

Říká se, že nebezpečný pes neexistuje. Existují jen psi, jejichž majitelé nezvládli výchovu. Souhlasím. A právě proto by lidé, kteří psa neumí nebo nechtějí vychovávat, neměli mít ani možnost pořizovat si bojová a nebezpečná plemena. Pokud takový pes napadne člověka, většinou to končí vážným zraněním a v krajním případě i smrtí. Chovatelé těchto psů teď mohou namítnout, že takový jezevčík může člověka pokousat častěji než bulteriér, argentinská doga nebo brazilská fila. Ano, to je pravda. Pravda ovšem taky je, že taková napadení většinou nekončí smrtí člověka nebo jeho několikatýdenní neschopností.

Jak by to tedy mohlo fungovat? Každý, kdo by si chtěl pořídit bojového psa, musel by to ohlásit obecnímu úřadu. Ten by měl pak 15 dnů na to, aby zhodnotil situaci a pokud by neměl žádnou námitku, člověk by si psa mohl pořídit. Podmínkou by bylo zaregistrování zvířete na obecním úřadu (např. identifikace psa podle roku jeho narození, čísla tetování). V případě, že by obecní úřad s pořízením psa nesouhlasil a námitky by patřičně odůvodnil, celou věc by řešil krajský úřad. Ten by si mohl například vyžádat výpis z trestního rejstříku nebo psychologický posudek potencionálního majitele. Vše by bylo samozřejmě možné přezkoumat u soudu.

Po uplynutí jednoho roku by majitel psa musel prokázat, že zvíře ovládá hlasem a že pes reaguje na základní povely. Přesněji a přísněji by byla stanovena i pravidla pro volný pohyb psů. Na veřejném prostranství by například nesměli současně bez náhubku a bez vodítka. Pokud by majitel předpisy porušil, hrozily by mu pokuty. O jejich výši jsem připraven diskutovat, stejně jako o plemenech, kterých by se zákon týkal. Ke zvážení je i myšlenka, že by každý takový pes měl být registrován i se vzorkem DNA jeho majitele. Tyto informace by byly využitelné v případě, že by pes někoho napadl a z místa utekl. Pravdou ovšem je, že takový postup by znamenal zvýšení administrativy i nákladů.

Zde jsou fotografie devíti "nebezpečných" či dokonce "bojových" plemen:

Povahové rysy plemen navržených mezi nebezpečné

ANKETA  A DISKUZE

nesmysl (míša, 13. 07. 2009 16:45)

k tématu (Lucka, 20. 06. 2008 09:48)

k tématu (Robert, 19. 06. 2008 16:29)

k tématu (LUCKA, 19. 06. 2008 11:13)