setři
Podmínky pro zařazení do chovu ANGLICKÝ SETR, GORDONSETR, IRSKÝ SETR, IRSKÝ ČERVENOBÍLÝ
Podmínky pro zařazení do chovu anglického setra
členství v MSKAO
- výstavní ocenění nejméně velmi dobrá
- plnochrupost s nůžkovým skusem
- výběr do chovu tříčlennou komisí (chovatelská rada)
- setr pes - Podzimní zkoušky v I.ceně a dále jakákoli zkouška dle výběru (Lesní zkoušky, Speciální zkoušky z vodní práce, Všestranné zkoušky, Field-trial)
- setr fena - Podzimní zkoušky alespoň ve II.ceně
- pes i fena musí na zkouškách z výkonu splnit tyto limitní známky u vybraných disciplin: hledání 3, vystavování 4, vrozená chuť k práci 4, postupování 3, nos 4, poslušnost 3, klid po výstřelu 3 (známka 4 = nejvyšší ohodnocení provedení discipliny ze stupnice 4, 3, 2, 1, 0); nebo absolvovat Field-trial s oceněním alespoň 6 bodů (v rozmezí obodování 1-20 za celkový podaný výkon).
Anglický setr
Anglický setr (v zemi původu English Setter) podle anglického „set" nebo „setting dog", jako označení pro psa, který po navětření zvěře usedne a upozorní tak lovce.
Původ a historie
Původ má Anglický setr ve starých spanielech, dříve ptačích psech - loveckých psech v Anglii používaných k lovení ptáků a zvěře asi od 15. století. Později se křížili s francouzskými a španělskými ohaři, aby získali starobylou vlastnost zasednutí u zvěře. Setr jako takový údajně vznikl na konci 18. století šlechtitelskou snahou reverenda Harrisona. Ve dvacátých letech 19. století se začaly oddělovat různé barevné formy a vzniklo tak několik oddělených plemen setrů. Anglický setr byl do své nynější štíhlé podoby vyšlechtěn Edwardem Lawerackem, který položil základ celé linii. Tento setr, pocházející z jižní Anglie je bílý s různě velkými tečkami, skvrnami a plotnami různých barev. Poprvé se objevil na výstavě v Newcastlu, a poměrně rychle si získal oblibu po celé Anglii, a poté i v Kanadě a Evropě, kam se dostal spolu s anglickými plnokrevníky. Na šlechtických dvorech byl používán jako stavěč pernaté zvěře. Později, kdy nastal rozmach myslivosti, byli setři hromadně přiváženi i k nám.
Povaha a charakter
Je to pes vhodný do rodiny a k dětem. Dá se snadno vycvičit a je ze všech setrů nejklidnější a nejméně komplikovaný. Je to klasický hlídač, který často a rád štěká. Je ale zároveň potvrzením pravidla, že pes, který štěká, nekouše. Anglický setr je lovecký pes, a proto překypuje množstvím energie a elánu. Rád běhá a aportuje a ve všem co dělá je vytrvalý a houževnatý. Nesnáší nudu, proto musí být stále něčím zabavován. Je přirozeně inteligentní a rychle získá dobré i špatné návyky. Má ušlechtilou povahu a je jakýmsi psím šlechticem.
Popis a vzhled
Anglický setr je považován za nejkrásnějšího loveckého psa. Je aristokraticky elegantní, perfektně rostlý pes s ladnými liniemi. Je to středně velký pes s průměrnou výškou v kohoutku 61 až 68 cm a váhou 25 až 30 kg. Má dlouhou, vysoko nesenou hlavu se zřetelným přechodem čela do čumáku. Morda je hluboká a hranatá se silnými čelistmi a nůžkovým skusem. Má inteligentní hnědé oči a nízko nasazené, středně dlouhé uši, které přiléhají k hlavě. Krk je dlouhý a svalnatý, trup dlouhý s krátkou zádí. Má hluboký hrudník s klenutými žebry. Ocas je středně dlouhý, nesený v linii hřbetu. Končetiny má Anglický setr silné a svalnaté s dobře formovanými tlapami. Srst je dlouhá, hedvábná, místy rovná nebo zvlněná, tvořící tzv. praporce. Může být buď dvoubarevný, nebo tříbarevný s jemnými přechody mezi skvrnami. Průměrně se dožívá 14 let.
Plemenný standard
Podle FCI (Mezinárodní kynologická federace) je Anglický setr zařazen do skupiny VII. - Ohaři, přinašeči a slídiči, sekce 2 - Ohaři, s pracovní zkouškou. Oficiální zkratka pro ČR je AS. Původním využitím je to aportér ptactva, dnes aportér a společník.
Základní péče
Anglický setr potřebuje hodně pohybu, má rád dlouhé a pravidelné vycházky a miluje koupání. Při výcviku je nutné být důsledný a trpělivý. Jeho srst potřebuje pravidelnou údržbu kartáčováním, zastřiháváním a trimováním. Může se chovat jak doma, tak ve venkovním kotci. Není přešlechtěný, je to tedy zdravé a genetickými vadami nezatížené plemeno.
Gordonsetr - Gordon Setter
(Gordon setter)
Původ plemene Gordon setr
V sídle vévodů Gordonů byli chováni angličtí setři, a to v tricolor barvě. Podle všeho jeden z ošetřovatelů vévody omylem zkřížil fenu setra s černě pálenou kolií, tato kolie se od dnešních lišila především mohutnou silnou postavou a velkou lebkou. Kříženci se vévodovi zalíbili natolik, že začal s jejich šlechtěním, tím vznikl ustálený jednotný typ a později plemeno Gordon setr. 0 původu gordon setra se však stále vede mnoho dohadů. Tato verze se však zdá být nejpravděpodobnější.
Povaha Gordon setra
Tento setr je kamarádský, mírný, citlivý, živý a oddaný své rodině. K domácím zvířatům a jiným psům je přátelský. Děti miluje. Je velmi inteligentní, učenlivý a společenský. Dokáže být ale rovněž svéhlavý. Pokud má dostatek pohybu, který potřebuje, je doma klidný a bezproblémový. Rád prozkoumává nová území, proto má mírné sklony utíkat. Gordon setr není hlídací ani obranářský pes, je to lidumil, k cizím lidem je však zdrženlivý.
Popis a vzhled
Psi měří v kohoutku přibližně 66 cm, feny asi 62 cm, váha se pohybuje okolo 29,5 kg, feny váží 24,5 kg. Oči má gordon setr jasné a hnědé. Nejsou ani zapadlé ani vystouplé, posazené těsně pod obočím, mají bystrý a inteligentní výraz. Uši jsou středně velké a tenké. Posazené nízko v linii obočí a přiléhají těsně k hlavě. Ocas může být přímý nebo lehce šavlovitý. Je nesený horizontálně nebo pod linií hřbetu. U kořene je silný, rovnoměrně se zužuje do špičky. Srst ocasu je dlouhá a přímá, vytváří vlajku, ta se zkracuje ke špičce.
Chůze Gordon setra je pravidelná, pohyb volný a přímý.
Srst Gorgon setra je lesklá uhlově černá, bez rezavého odlesku, kaštanově hnědé odznaky se objevují na zadních a předních končetinách, dále na hrudi a krku.
Plemenný standard
Podle klasifikace FCI patří Gordon setr do skupiny 7 - stavěcí psi (ohaři), sekce 2.2 stavěcí psi britští a irští; setři.
Základní péče o Gordon setra
Gordon setra je potřeba pravidelně kartáčovat a odstříhávat přebytečné chlupy pod ušima, předejde se tím případným ušním zánětům, srst na vnějších stranách uší se nechává růst volně. Drápky se udržují v délce těsně nad zemí.
Irský červenobílý setr - Irish Red and White Setter
Irský červenobílý setr (v zemi původu Irish Red and White Setter).
Původ a historie
Historie tohoto plemene sahá až do 17. století, kdy byl vyšlechtěn jako pracovní pes pro práce na poli. Irský červenobílý setr je jednou z barevných variet Irského setra, přičemž se předpokládá, že téměř jistě vznikl dříve než červený setr (Irish Setter). Červený setr pak vznikl selektivním výběrem jedinců červenobílého setra, u nichž převládala červená barva. Na výstavách si ovšem červený setr získával daleko větší oblibu a Irský červenobílý setr jako plemeno téměř zanikl. Teprve ve 20. století se díky chovatelským snahám plemeno vzmohlo a v roce 1944 mohl být založen první klub chovatelů. Mimo Irsko nebyl zpočátku příliš známý, ale v roce 1981 byla založena Společnost pro irského červenobílého setra pracovního a výstavního, díky které se Irský červenobílý setr prosadil i v jiných zemích. K nám byl první pes dovezen v roce 1995.
Povaha a charakter
Irský červenobílý setr je lovecký pes pro lov se střelnou zbraní zejména na poli. Při práci je jemný, jistý, rozhodný a lehce ovladatelný, přitom energický a náruživý. Vyzařuje z něj aristokratická vznešenost a ušlechtilost. Je také výborným společníkem, protože je milý, laskavý, přátelský a má stále dobrou náladu. Chová se přívětivě a chvílemi je až mazlivý. Je vhodný k dětem, které miluje a neustále vyžaduje vaši pozornost. Tento setr má rád kontakt se svou rodinou, proto není vhodný pro chov ve venkovním kotci. Pokud je štěně dlouho samo doma, může se „pomstít" na pánových bačkorách apod. Irský červenobílý setr je lépe cvičitelný než červený setr, i když je o něco pomalejší. Učí se však rychle a co se naučí, nezapomíná.
Popis a vzhled
Irský červenobílý setr je atletický, silný pes s vyváženou stavbou těla, nepůsobí však robustním dojmem. Je to středně velký pes s výškou v kohoutku od 62 do 66 cm u psa a 57 až 61 cm u feny. Hmotnost standard neuvádí, pohybuje se ale od 27 do 32 kg. Hlava je vzhledem k tělu poměrně široká, na rozdíl od červeného setra nemá výrazný týlní hrbol. Chrup má pravidelný, skus nůžkový nebo klešťový, oči tmavě hnědé, uši zavěšené a přiléhající těsně k hlavě. Krk má Irský červenobílý setr dlouhý, svalnatý, stejně jako statný trup s hlubokým hrudníkem a dobře klenutými žebry. Ocas má střední délku, směrem ke špičce se zužuje a musí být rovný. Hrudní i pánevní končetiny jsou pevné a dobře osvalené. Srst má dlouhou, hedvábně jemnou a říká se jí „zpeření". Tato zpeření jsou rovná a hladká, místy můžou být mírně zvlněná. Barva srsti je bílá v základu se sytě červenými, jasně ohraničenými plotnami. Průměrně se Irský červenobílý setr dožívá 13 let.
Plemenný standard
Podle FCI (Mezinárodní kynologická federace) je Irský červenobílý setr zařazen do skupiny VII. - Stavěcí psi (ohaři), sekce 2 stavěcí psi britští a irští, s pracovní zkouškou. Oficiální zkratka pro ČR je RWS. Původním využitím to byl lovecký stavěcí pes, nyní i rodinný společník. Na výstavách je posuzován především z hlediska pracovních kvalit spíše než z hlediska exteriéru.
Základní péče
Důležitou součástí péče je péče o jeho srst. Irský červenobílý setr má srst, která musí být nejméně dvakrát týdně pročesávána a několikrát do roka trimována. Protože má přiléhající uši, je rovněž nutné zastřihávat chlupy u vnějších zvukovodů, aby nedocházelo k zánětům. Je to původně lovecký pes, proto by měl mít dostatek pohybu a vycházky několikrát denně.
Irský setr - Irish Red Setter
Irský setr (v zemi původu Irish Red Setter) neboli Irský červený setr. Výraz „setter" je odvozen od anglického „setting dogs" a charakterizuje typickou vlastnost setrů - po navětření zvěře zasednout nebo zalehnout.
Původ a historie
Irský setr vznikl v Irsku pravděpodobně systematickým křížením Irského červenobílého setra s neznámým červeným psem. Původně se vedle sebe choval jak Irský červený setr, tak červenobílý setr a jejich majitelé je běžně křížili ve snaze získat co nejlepší jedince pro práci. Červených setrů však bylo zpočátku méně. Teprve postupně začala jejich obliba stoupat, protože byli považováni za elegantnější . Největší rozmach v chovu Irských červených setrů nastal ve druhé polovině 19. století. V Čechách se začal Irský setr objevovat nejdříve především na šlechtických honitbách, ale koncem 19. století, kdy nastal rozvoj myslivosti a chovu zvěře, vzrůstal i počet chovných stanic a za první republiky jich bylo již nepočítaně. Dnes je u nás registrováno několik desítek chovných psů a fen v reproduktivním věku.
Povaha a charakter
Irský setr je inteligentní, trochu svéhlavý, ale přesto dobře cvičitelný pes. Z hlediska myslivosti je ovšem výcvik trochu náročnější než u ostatních loveckých psů, proto není mezi myslivci tak rozšířen. Přesto je to vynikající lovecký pes s dobrým nosem, výbornou pracovní způsobilostí, vytrvalostí, temperamentem a neutuchající ochotou k práci. Mezi majiteli je oblíbený také pro svoji hravost, přítulnost, laskavost a oddanost. Není agresivní, naopak je mírný, kamarádský a spolehlivý.
Popis a vzhled
Tohoto loveckého krasavce by mohlo charakterizovat jediné slovo: elegance. Je to středně velký pes s váhou 20 až 25 kg a výškou asi 60 cm v kohoutku. Má dlouhou hladkou srst bez kadeří, vyvážené tělo s úzkou lebkou, dlouhým krkem, hlubokou hrudí a svalnatými bedry. Středně dlouhý ocas nosí v úrovni hřbetu nebo níže. Irský setr se pohybuje volně s majestátně vzpřímenou hlavou a v porovnání s ostatními setry působí štíhlejším a ladnějším dojmem. V průměru se dožívá asi 13 let.
Plemenný standard
V roce 1882 byl založen první Klub irských červených setrů „Red Setter Club", který o čtyři roky později vydal plemenný standard a poté i směrnice pro lovecké využití. Podle klasifikace FCI je Irský setr zařazen do VII. skupiny - Stavěcí psi, podskupina 2 - britští a irští stavěcí psi s loveckou zkouškou. Oficiální zkratka pro ČR je IS. Určením je to rodinný a lovecký pes.
Základní péče
Přestože jde o původně loveckého psa, dá se dobře chovat i v bytě. Názor, že Irský setr potřebuje extrémně mnoho pohybu je diskutabilní. Je však nutné pravidelné venčení, alespoň 30 minut ráno a odpoledne, večer pak procházku prodloužíme. Nedoporučuje se mít psa střídavě ve venkovním kotci a doma, protože pobyt venku by pak mohl považovat za trest. Pokud je chován doma, vytvořte mu tichý koutek stranou rodinného ruchu.
Jeho srst potřebuje pravidelně pročesávat a alespoň třikrát do roka trimovat. Jelikož má podobně jako kokršpaněl velké, těsně ke hlavě přiléhající uši, je nutné chlupy kolem vnějšího zvukovodu odstřihávat, aby nedocházelo k zánětům.
