ASS
Něco víc o ASS
Nik z Ledenických zahrad
E- elegantní
N- neodolatelný
G- gentleman
L- líbivý
I- inteligentní
S- sportovně založený
H- happy hafan
S- společenský
P - poměrně poslušný
R- rychle se učící
I- ideální rodinný pes
N- nepřehédnutelný
G- génius
E- extrovert a někdy tak trochu
R - rebel
S- slídím
P- plavu
A- aportuji
N- naháním
I - i postřelenou zvěř dohledávám
E - energii rád vydávám a pak ještě radši
L- lenoším
STANDARD
Anglický špringršpaněl (ENGLISH SPRINGER SPANIEL) je symetricky stavěný pes,kompaktní,silný,nejvyšší a stavbou těla nejcharakterističtější ze všech pozemních španělů.
OSRSTĚNÍ
srst je hustá,rovná,odpuzující vodu,nesmí být hrubá.
HLAVA
Lebka je středně dlouhá,poměrně široká,mírně zakulacená,na předělu mezi mordou a čelem je čelní stop,rozdělený podélnou rýhou,která směřuje k týlnímu hrbolu,kde se ztrácí.Týlní hrbolek nemá být příliš výrazný.Líce jsou ploché.Obličejová partie je úměrně dlouhá v poměru k lebce,široká a hluboká,dobře tvarovaná pod očima,velmi hluboká a čtvercová u pysků.Nozdry jsou dobře vyvinuty.
HRUDNÍ KONČETINY OCAS
nízko nasazen,nikdy by neměl být nesen nad úrovní zádě.Je dobře osrstěný a živě se pohybuje.Úměrně kupírován.(v zahraničí a v poslední době i u nás se dává přednost dlouhému proutku)
TRUP
silný,ani ne příliš krátký nebo dlouhý.Hrudník je hluboký,dobře vyvinutý,žebra pružná,bedra dobře osvalená,silná,mírně klenutá a pevná.
KRK
dostatečně dlouhý,silný a svalnatý,bez volné kůže,lehce klenutý,zužující se směrem k hlavě.
UŠI
lalůčkovité,dostatečně dlouhé a široké,těsně přiléhající k hlavě,nasazené ve výši očí a dokonale osrstěné.
OČI
středně velké,mandlového tvaru,nevystupují ani nejsou zapadlé,bez třetího víčka,s klidným výrazem,tmavě oříškové barvy - světlé oči jsou nežádoucí.
CHRUP
čelisti jsou silné,s nůžkovým skusem a úplným chrupem.
rovné,se silnými kostmi,lokty těsně přiléhají k tělu.Zápěstí je silné a pružné.
PÁNEVNÍ KONČETINY
rovné,správně úhlené,stehna jsou široká,svalnatá a dobře vyvinutá.Hrubá hlezna jsou nežádoucí.
ZBARVENÍ
černobílé,hnědobílé nebo tyto kombinace s pálením
VÝŠKA
přibližná výška je okolo 51 cm (Klub chovatelů stanovil výšku MAXIMÁLNÍ a tou je 52 cm)
POHYB
Velmi charakteristický,s výraznou kadencí předních končetin - při pohledu z boku je vidět vysoký krok s přímým pohybem dopředu.Pohyb pánevních končetin směřuje přímo pod tělo v jedné linii za hrudními končetinami.Při pomalém pohybu má velmi krátký krok a pohybuje se mimochodem.
CHOVNÉ PODMÍNKY
VÝSTAVNÍ OCENĚNÍ:
minimálně VELMI DOBRÁ,obdržená po dosažení jednoho roku jedince
LOVECKÉ ZKOUŠKY :
PODZIMNÍ nebo LESNÍ ZKOUŠKY SLÍDIČŮ a to minimálně ve II.ceně,známka z hlasitosti minimálně 2
DKK : rentgenové vyšetření kyčelních kloubů na dysplasii u jedince,který dosáhl věku nejméně 12 měsíců
Pes i fena musí mít chrup úplný,skus nůžkový,výška 49-52 cm.Uchovnění je možné po dosažení věku 18 měsíců,přičemž fena může být naposledy kryta v den svých osmých narozenin.
Co se týče uvedené výšky,až donedávna u nás byli jedinci nad 52 cm prakticky vylučováni z chovu.Paradoxní je,že země původu plemene takovéto omezení nezná - v zahraničí se výška běžně pohybuje okolo 55 cm a pokud je pejsek celkově kompaktní,nikdo se nad tím nepozastavuje.V poslední době se i u nás výšková hranice začíná posouvat,oficiálně je ale maximum stále oněch 52 cm,takže i nadále záleží na tolerantnosti rozhodčích.Většina z nich už vyšší jedince nepenalizuje,ale najdou se i vyjímky..
PŮVOD
Anglický špringršpaněl je nejstarším pozemním španělem,pocházejícím (jak už název napovídá) z Velké Británie.Už od 16.století byl anglickými panovníky využíván při lovu drobné srstnaté zvěře,ale jako samostatné plemeno byl uznán až v roce 1902.Jeho "křestní jméno" springer (SPRING = SKOK) se odvozuje buď od toho,že byl využíván při lovu tzv. skákavé zvěře,nebo od toho,že při navětření zvěře a jejím sledování vyskakuje do výšky ve snaze spatřit kořist,anebo prostě od toho,že špringři velice rádi a dobře skáčou.
Už v roce 1903 došlo k rozdělení chovatelů na dvě skupiny - první preferovala pouze lovecké vlastnosti bez ohledu na exteriér,výsledkem čehož byl pak vznik pracovního špringra,tzv. FIELD TRIALERA. Druhá skupina sice šlechtila psy s zejména s ohledem na exteriér,nicméně s nimi většinou i lovecky pracovala.Trialer se od moderního špringra liší hlavně obdélníkovým tvarem těla,nízkými končetinami,kratší srstí a klínovitou hlavou s vysoko nasazenýma ušima
V Americe se chovatelé značně odchýlili od standardu a postupem času vyšlechtili tzv. americký typ,který se od anglického liší zejména spáditou hřbetní linií,menším podílem bílé barvy pokud možno bez tečkování a hlavně velmi bohatým osrstěním.Tento typ špringra,stejně jako field trialera v ČR neuvidíte,nicméně i u nás je zřetelný odklon od původních,méně elegantních jedinců k modernímu typu špringra.Zatím však pouze pár jedinců dosahuje úrovně kvalitních zahraničních psů.Proto pokud si chcete pořídit špringršpaněla a mimo jiné s ním chodit na výstavy,eventuelně se věnovat chovu,zajímejte se o rodičovský pár a pokud možno i další předky (slušný chovatel se rád pochlubí), a také doporučuji navštívit nějakou výstavu.Rozdíly mezi jednotlivými odchovy jsou někdy značné a pečlivým výběrem rodičovstva můžete předejít případným nemilým překvapením.
POVAHA
Anglický špringršpaněl je přátelský,veselý pes,sportovně založený.Je také velmi učenlivý a inteligentní (podle autora knihy Inteligence psů je špringr na 13. místě ze 79 hodnocených plemen.Pro srovnání kokršpaněl je na 18.,welššpringršpaněl na 31. a clumberšpaněl na 37. místě).Toto plemeno dospívá plně až po druhém roce života,takže je dobré nepřetěžovat ho v mládí přehnanými nároky (jak psychickými,tak fyzickými - to ovšem neplatí pro výcvik poslušnosti!!!pokud zde něco zanedbáte,tak si Vás velice brzy "omotá okolo prstu").Každý špringr miluje vodu (kromě té ve vaně) a vrhá se do ní za každého počasí.Další oblíbenou radovánkou je sníh,ve kterém dokáže předvádět dokonalé "válecí kreace" - (bohužel špringr si tuto zábavu neodpustí ani tehdy,napadne-li sněhu jen poprašek na vrstvě bláta a výsledkem většinou bývá nucená důkladná koupel..)Pro páníčky dbající o dokonalý vzhled sebe i svého psa je to někdy o nervy,zvlášť pokud vlastní jedince,který se o náklad špinavé vody nebo bláta ze svého kožichu rád s milovaným "vůdcem smečky" podělí.Špringršpaněl je vůbec pro každou rošťárnu (asi i proto si bezvadně rozumí s dětmi) a pokud mu nedopřejete dostatek pohybu a vzrušujících podnětů,pak musíte počítat s tím,že on si zábavu najde sám.......a výsledek se vám zaručeně líbit nebude!!
Špringršpaněl patří mezi lovecká plemena,u kterých se vlohové vlastnosti upevňují i požadavkem na absolvování loveckých zkoušek (v ČR to musí být zkoušky vyššího typu,tedy minimálně Podzimní nebo Lesní ).Musíte proto počítat s tím,že v každém špringrovi dříme potencionální lovec (o tom se mohou koneckonců přesvědčit majitelé "městských" jedinců - o víkendových pobytech na venkově téměř žádný špringr neodolá volně pobíhající drůbeži....).Na vycházkách v zazvěřených oblastech se mohou vydat za zajímavou kořistí nebo po stopě i dost daleko,nicméně při správném výcviku lze docílit jejich návratu v "přijatelném časovém limitu" (na zkouškách se za ovladatelného a poslušného psa považuje jedinec,který se vrátí do dvaceti minut a naopak je velkou chybou,pokud ho stopa nebo dokonce zvěř nezajímá).Takže pokud váš miláček zmizí v dáli (a v ideálním případě u toho ještě pěkně hlasitě štěká),pak se můžete dvacet minut utěšovat tím,jakéhože máte lovecky nadaného psa a uvažovat o absolvování zkoušek (nebo se taky můžete nervovat za jak dlouho a jestli vůbec se vrátí,popřípadě trnout hrůzou,kdy narazí na příliš horlivého myslivce....).Rozhodnutí,jestli vám rozesmátá tlama a nadšený výraz v očích vracejícího se "mizery" stojí za zvyšování adrenalinu v krvi,nebo jestli ho v rizikových oblastech budete mít na vodítku,to už je jen a jen na vás!!
Pokud se rozhodnete psa nebo fenku uchovnit,máte v podstatě dvě možnosti: buď si psa dát vycvičit k nějakému myslivci - nejpohodlnější,ovšem někdy finančně náročná záležitost - navíc nevýhodou je,že ochotných myslivců není zas tak moc,navíc metody některých jsou značně na pováženou (nejsou ojedinělé případy,že pes sice zvládl zkoušky,ale byl "zlomený".Někdo totiž používá parforsní,tj.nátlakový výcvik i u psa,který je citlivý a jemný.Pokud dotyčný člověk nerozezná bázlivost od neochoty vykonat určitý cvik, je neštěstí hotovo.Pokud seženete ochotného myslivce,který používá nátlak jen v opravdu nutných případech,zná dobře povahu ASS a navíc vám třeba zkoušky s pejskem složí sám - pak máte vyhráno. (při hledání tohoto vzácného druhu držím upřímně palce!!)Druhou možnoastí je psa si vycvičit sám.Budete ovšem potřebovat spoustu času,pevné nervy (a občas i žaludek),prázdný mrazák a umění improvizovat.Na vysvětlenou - na mrazáku skladujete zvěřinu - na venkově nebo v Interlovu koupeného králíka,bažanta,kachnu - vše samozřejmě neoškubané a nevykuchané.Před výcvikem dotyčnou hrůzu necháte rozmrazit,natáhnete pár vleček,párkrát hodíte kachnu do vody a posléze vrátíte v o něco (někdy o dost) horším stavu zpátky na mrazák.Opakujete do naprosté nepoužitelnosti.Pokud bydlíte vě městě a potřebujete trénovat v místním parku,je nutné se pohybovat na méně navštěvovaných místech - vysvětlovat mamince s malým dítětem,která s děsem v oku hledí na vašeho špringra přinášejícího právě z ozdobného rybníčku mrtvou kachnu (navíc,když na hladině plavou téměř ochočené kachny parkové),že kachna je mrtvá už dlouho a navíc je koupená,to už vyžaduje značnou výmluvnost.Určitou statečnost musíte prokazovat i při natahování vlečky se zajícem - věřte,že jakmile "odložíte" svého psa za křoví (aby neviděl,kam zajíce schováváte),objeví se v do té doby liduprázdném parku spousta psů,pokud možno dost velkých,kteří se za vámi okamžitě vydají s úmyslem sebrat tu zajímavou věc.Následujících scénářů je víc - buď se psem zápolíte sami,nebo se na obranu kořisti postaví i váš špringřík (záleží na tom,jak pes zvládá odložení,ale nutno přiznat,že nechat se obrat o králíka cizím vetřelcem,to si nechá líbit opravdu málokterý).Pokud se do celé záležitosti vloží i majitel cizího psa,můžete se připravit na docela zajímavý vývoj situace.A když už se podaří vlečku v klidu natáhnout a pejsek ji perfektně vypracuje,tak v okamžiku předání se zpoza rohu vynoří.....policista na koni nebo bez,mateřská školka,důchodkyně krmící sýkorky....časem si můžete dosadit další varianty.Pak nezbývá než rychle sebrat psa,králíka a svojí osobu a rychle vyklidit pole.Maskovací metody s výkřiky typu: "jéžiš,podívejte se,co to ten úplně cizí pes přinesl" většinou nebývají úspěšné,protože špringr v takovýhle případech odmítá hrát cizího psa a věrně se drží těsně u nohy,popřípadě si před vás neustále předsedává s výrazem "co blbneš,vždyť JÁ to dělám dobře" !
Jednu disciplínu je ale nutné cvičit přímo v nějaké honitbě,pokud možno v dobře zazvěřené - a to je slídění.V tomto případě se stejně musíte domluvit s nějakým chápavým myslivcem - někde vás pustí za to,že uznávají vaši snahu složit zkoušky,jinde třeba zase na oplátku pomůžete při brigádách apod.Zkušenost,kdy si pes sám najde,vypíchne a prožene nějakou zvěř, je opravdu nenahraditelná.
Metod výcviku je samozřejmě víc ,navíc dnes mám již psí školu ,kde vám se základními problémy při loveckém výcviku pomohu
Vzhledem k aportovací vášni většiny špringrů se nabízí dlouhá řada činností,kterými můžete zpestřit vycházky nejen svému pejskovi,ale i sobě.Hledání a přinášení ztracených předmětů je další atraktivní zábavou,u sklerotických a roztržitých osob téměř nutností (pozor,poněkud nevhodné při kempování,můžete být nemile překvapení tím,co váš pejsek našel v cizích stanech a pěkně to uložil do vašeho spacáku!)
Agility je pro špringry jako stvořená,některé obvzlášť temperamentní jedince je občas trochu problém přesvědčit o nutnosti absolvování trati s pomalejším páníkem,jsou i takoví náruživci,kteří odmítají pustit na parkur jiného psa.
Flyball,jogging,tanec se psem,běhání s cyklisticky zaměřenými majiteli (pokud ovšem nevyžadujete bezduché klusání těsně u kola,to špringra brzo přestane bavit - ideální je jízda v terénu,kde si pes stihne slídit okolo,eventuelně může nahnat páníkovi zajíce těsně před kolo ...),všechny tyhle činnosti anglický špringršpaněl v pohodě zvládá.
U nás se špringr využívá zatím nejvíce jako lovecký pes,v zahraničí je jeho obliba daleko větší a nachází uplatnění jako společník sportovně založených lidí.V některých zemích se cvičí i na vyhledávání drog a výbušnin a také jako záchranářský pes - to vše svědčí o jeho přizpůsobivosti a ochotě se učit.
PÉČE
AŠ patří mezi odolná plemena a dobře snáší ubytování v kotci (za předpokladu,že je se svým pánem v každodenním kontaktu),odchov v bytě je také bezproblémový,pouze se může stát,že časem přijdete o nejpohodlnější místečko na gauči (pokud ovšem patříte mezi odolné majitele,které neoblomí ani sametový pohled a podávaná packa,pak se nemusíte bát).Péče spočívá zejména v pravidelném česání (četnost závisí na výskytu čumbrků,trnitých keřů,klíšťat,eventuelně různých "voňavých" zvláštností v místě vycházek),vhodná je také střihová úprava.Ta je v každém případě nutná na výstavy,ale je velmi praktická i pro běžný "provoz",protože pes se daleko lépe udržuje (vystříhávají se tlapky,spodní strana krku,vrchní třetina uší a zadní strana hlezen) a také vypadá elegantněji.
Dobré je věnovat pozornost uším,protože špringři jsou jako všechna plemena s převislýma ušima náchylní na záněty zvukovodu - preventivní vykapávání uší vhodnými kapkami je rozhodně na místě. Spousta špringrů ráda potápí hlavu pod vodu,takže u těchto vodníků může při nedostatečné péči docházet k zánětům velmi často.Zanedbáváním léčby dochází časem ke srůstům zvukovodu a k výraznému zhoršení sluchu!
