Auvergnéský ohař

(Braque d‘Auvergne)
Standard F:C:I: č. 180 / 02.04:2004/ F
Původ: Francie

Datum zveřejnění platného standardu: 24.03.2004

Použití: ohař (stavěcí pes)

Klasifikace F.C.I.: skupina 7 stavěcí psi (ohaři)
Sekce 1.1 stavěcí psi kontinentální krátkosrstí
S pracovní zkouškou

Krátký výtah z historie:
Auvergnéský ohař je velmi starobylá rasa, která se vyskytuje již více jak dvě století v oblasti Cantal. Její původ vychází ze stejných kořenů, jako u ostatních krátkosrstých stavěčů, je to produkt selektivního chovu, jehož se účastnili Maltézští rytíři. Plemeno bylo vyšlechtěno lovci pro jejich potřebu, je to plemeno s velmi typickou identitou, k níž přispívá také jeho zbarvení.

Celkový vzhled:
Středního vzrůstu, kompaktní; Je to pes silný, se silnou kostrou, aniž by byl přehnaně těžký, zachovávající si brakoidní typ, s lehkým pohybem a působící elegantně, k čemuž přispívá jeho zbarvení a harmoničnost jeho proporcí. Jeho tělesná stavba mu umožňuje prostorný a pružný pohyb, kterým může pracovat po celý den i v těch nejobtížnějších terénech.

Důležité proporce:

• Tělo: délka těla (od předního bodu lopatky až k sedacímu hrbolu) je přibližně stejná, jako výška v kohoutku. Výška hrudníku (hloubka) = polovině výšky v kohoutku.
• Hlava: délka nosní partie je o něco menší či stejná jako délka mozkovny.

Použití/ povaha:
Je to pes jemný, velmi přátelský, inteligentní a učenlivý. Jeho výcvik je založen především na rozvíjení jeho vrozených schopností. Jeho čich je velmi jemný. Velmi dobře se přizpůsobuje životu v rodině.


Hlava:

• Část mozková:
  - Linie mozkovny a nosního hřbetu:
  jsou lehce rozbíhavé směrem dopředu (typické pro brakoidy). Hlava je dlouhá, ve správných proporcích vzhledem k tělu, u fen poněkud lehčí. Při pohledu seshora se tvar mozkovny blíží oválu. Týlní hrbol je málo výrazný. Šířka v oblasti očnic je stejná, jako délka mozkovny.
  
  - Nadočnicové oblouky:
  výrazné;
  
  - Stop:
  středně výrazný;
• Část obličejová:
  - Nos:
  je vždy černý, dost velký, lesklý, s dobře otevřenými nozdrami. Jeho horní linie je v prodloužené linii nosního hřbetu.
  
  - Čenichová (nosní) partie:
  její délka se blíží délce mozkovny. Nosní hřbet je rovný.
  
  - Pysky:
  jsou dosti vyvinuté. Horní pysk překrývá spodní. Koutky jsou patrné, netvoří však záhyb (kapsu). Při pohledu z profilu dávají pysky nosní partii hranatý tvar.
  
  - Čelisti:
  silné, stejně dlouhé. Zuby silné. Skus nůžkový nebo klešťový.
  
  - Oči:
  spíše velké, oválné, tmavě oříškové, dobře umístěné v očních jamkách, mající výraz živý, milý a přátelský. Oční víčka jsou dobře pigmentovaná, spojivky nejsou viditelné.
  
  - Uši:
  jsou zavěšené spíše vzadu. Jsou nasazené ve výši spojnice, kterou tvoří horní linie nosního hřbetu a očí. Když něco upoutá psovu pozornost, může uši pozvednout až k této linii. Závěs se mírně stáčí směrem dovnitř, není však ani sočený, ani plochý, ucho je pružné a má saténovou texturu. Jeho konec je mírně zaoblený. Natáhneme-li ucho dopředu, dosahuje až ke kořeni nosu, nepřesahuje však jeho konec.

Krk:
Je spíše delší, dobře uložený mezi lopatkami, lehce klenutý. Je na něm patrný mírný lalok. Jeho délka je téměř stejná, jako délka hlavy.

Tělo:

• Hřbetní linie: pevná, rovná.
• Kohoutek: je zřetelný.
• Hřbet: úzký, plochý a krátký. Obratlové trny nejsou patrné.
• Bedra: pevně spojená s hřbetem, jsou široká, zvláště u fen, velmi mírně klenutá.
• Záď: šikmá (se hřbetní linií svírá úhel 35°), kyčelní výstupky jsou viditelné.
• Hrudník: dlouhý s hluboký, dosahující až k loketnímu kloubu. V části transversální má formu oválnou (jako vejce), je dobře klenutý, bez zlomu ve spodní partii.
• Spodní linie: směrem k břichu se mírně zvedá, břicho není vtažené. Slabiny jsou hluboké, málo vtažené, spojené s kyčlemi.

Ocas:
je nasazen dost vysoko. Musí být nesen horizontálně. Ke špičce se zužuje, není příliš tenký. Krátí se na délku 15 – 20 cm. Je-li nekrácený, dosahuje k hlezennímu kloubu, aniž by jej přesahoval.

Končetiny:
Jsou postaveny v ose těla.

• Přední končetiny: přímé.
• Lopatka: silná, dobře osvalená, mající dost prostoru pro pohyb. Je šikmá, s horizontálou svírá úhel 45°.
• Loket: leží ose těla.
• Přední noha: je silná a dlouhá, svalnatá a rovná.
• Carpus: silný, bez rachitických změn.
• Metacarpus: krátký, při pohledu z profilu mírně šikmý.
• Zadní končetiny: Dobře zaúhlené, pohybují se paralelně.
• Stehna: svalnatá.
• Hlezna: suchá a dobře modelovaná (s patrnou sítí šlach).
• Metatarsus: krátký a nikdy slabý.
• Tlapky: o něco delší, než „kočičí“, o něco kratší, než „zaječí“. Nevytáčejí se ani ven, ani dovnitř. Drápy jsou silné a krátké; polštářky jsou tvrdé a odolné. Prsty jsou sevřené.

Pohyb:
krok střední amplitudy, ale v pružném rytmu, který dovoluje psovi jeho všeobecně známou odolnost. Jeho obvyklý lovecký pohyb je střední cval, pravidelný a lehce houpavý.

Kůže:
dost jemná, spíše volnější, ne však příliš volná.

Vzhled:

• Srst: krátká, nepříliš jemná, nikdy tvrdá, lesklá.

Zbarvení:

• Tělo: černé s bílým stříkáním různé intenzity. Podle rozdílnosti stříkání rozeznáváme dva typy: stříkaný nebo šedavý (podle našich zvyklostí se přikláním k označení : stříkaný a modrý bělouš).
  Tato barevná rozdílnost nemůže sloužit k rozhodování při hodnocení jedinců stejné kvality.
• Hlava: musí být černá, dává se přednost tomu, je li maska rozdělena bílou lysinkou, dosahující až na hlavu. Může pokrývat i laterální části čenichové partie. Ucho bílé a stříkané nebo jedna strana hlavy bílá a stříkaná nemohou být považovány za chybu.

Výška:
Výška v kohoutku: (pro obě pohlaví je tolerance +2 cm a – 1 cm)

• Psi: 57 – 63 cm
• Feny: 53 – 59 cm

Chyby:
všechny odchylky od výše řečeného musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

• Linie nosního hřbetu a mozkovny rovnoběžné
• Hlava příliš široká v oblasti očnic
• Viditelné spojivky

Těžké vady:

• Linie mozkovny a nosního hřbetu sbíhavé (dopředu)
• Nosní hřbet konkávní či konvexní
• Ucho nasazené příliš vysoko, příliš krátké, ploché, stočené do vývrtky
• Pysky volné (větrné), příliš krátké, nosní partie špičatá
• Příliš úzká sternální partie

Vylučující vady:

• Povaha:
  - Pes agresivní nebo bázlivý
• Hlava:
  - Chybějící typ brakoida
  - Předkus nebo podkus, přesahující 1 cm mezi řadami řezáků
  - Absence PM1 je tolerována
  - Vylučující je chybění 2 dalších premolárů(PM2 – PM3) nebo každého dalšího zubu, včetně PM4
  - Entropium nebo ektropium nebo stopy po chirurgickém zákroku, korigujícím tuto vadu.
• Končetiny:
  - Přítomnost paspárků nebo stopy po jejich odstranění
• Zbarvení:
  - Celý bílý nebo celý černý
  - Absence stříkání
  - Náznaky pálení nebo odstín „pečeného chleba“ (plavý)
  - Depigmentace nosní houby
  - Depigmentace víček
  - Žluté oko (dravčí). Nestejně zbarvené oči.
• Výška:
  - Jedinec, vybočující z hranic, stanovených standardem včetně tolerance. Všichni psi, u nichž budou jasně patrné anomálie fyzického vývoje, musí být diskvalifikováni.

NB:
Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

Tento standard vstupuje v platnost od počátku září 2004.


Pracovní standard:
Vypracoval Spolek přátel auvergnéského ohaře

Auvergnéský ohař je stavěcí pes kontinentálního typu pocházející z Francie. Jeho loveckým pohybem je tzv. "ekonomický cval", lehce houpavý, s krátkými skoky, ale v pružném rytmu, který umožňuje jeho typickou vytrvalost. Tento cval může střídat klusem, zvláště v případě přechodu do hustější vegetace, při překonávání překážek či ověřování pachů a v tomto případě živě se pohybující prut není žádnou chybou.

Jeho "kontinentální" hledání, středně prostorné, mu umožňuje, aniž by tak činil mechanicky, dobře prohledat terén.

Má vrozeno schopnost udržovat si snadno kontakt s vůdcem, a to, stejně jako hustota porostu, má vliv na prostornost a hloubku jeho hledání i způsob pohybu. Tato jeho schopnost mu umožňuje také reagovat na požadavky svého vůdce, ale vždy by si měl udržet určitou samostatnost. V jeho práci se vždy spojuje hledání a reakce na jednotlivé podněty (pachy), na které reaguje razantně.

Držení hlavy během akce je v prodloužené linii hřbetu a s nosem mírně skloněným. Kontrolování pachů u země, jsou-li krátké a průkazné, nemají být považovány za chybu. Vystavuje ve stoje, pevně, ne však ztrnule, způsob vystavení se liší podle druhu přítomné zvěře, typu terénu, vzdálenost závisí na vlivech, které působí na šíření pachu zvěře, a tak může vystavovat na natažených nohou s hlavou vysoko, ale i na pokrčených nohou s hlavou směřující k zemi. Jeho postupováni je obezřetné.

Auvergnéský ohař, vyhledávaný pro svoji všestrannost snadnou adaptabilitu, je především stavěcim psem pro praktické využití při lovu a jak vědí jeho chovatelé, vůdci i rozhodčí, nesmí nikdy ztratit ze zřetele upevňování těchto jeho schopností.

Maďarský ohař krátkosrstý - vizsla

(Rövidszörü Magyar Vizsla)
Standard FCI č. 239 /německý originál z 13. 09. 2000/
Z německého originálu přeložil: Michálek, Dvořák (11. 11. 2000)

Země původu: Maďarsko
Datum zveřejnění platného originálu standardu: 6. 4. 2000
Použití: Všestranně lovecky upotřebitelný pes pro lov v poli, na vodě i v lese. Jeho charakteristickými vlastnostmi jsou zejména výrazný smysl pro stopu, pevné vystavování, vynikající vlohy pro přinášení a cílevědomé sledování stopy na vodě při velké ochotě k vodní práci. Dobře zvládá práci v obtížném terénu i extrémní počasí. Nesmí projevovat bázlivost po výstřelu, strach ze zvěře, absenci vloh k vystavování a přinášení a nechuť k vodní práci. Pro svou bezproblémovou povahu a přizpůsobivost je vhodný i k držení v bytě.

Klasifikace FCI: Skupina 7 - ohaři
Sekce 1 - kontinentální ohaři s požadovanou zkouškou z výkonu (polní a vodní práce)

Historie a původ:
Předkové maďarského ohaře přišli do své vlasti společně s kočujícími maďarskými kmeny. První stručnou zmínku o těchto psech lze doložit již v dokumentech ze 14. století. Jeho význam pro lov však výrazněji rostl teprve od 18. století. Koncem 19. století pak byly v Maďarsku pořádány soutěže pro ohaře, jichž se s velkým úspěchem zúčastnili také ohaři maďarští. Na vzniku tohoto plemene se podílela také jiná plemena loveckých psů. Cílevědomý chov začal v roce 1920 a v roce 1936 byl maďarský ohař uznán mezinárodní kynologickou organizací FCI jako samostatné plemeno.

Všeobecná charakteristika:
Středně velký elegantní lovecký pes ušlechtilého vzhledu s krátkou žemlově zbarvenou srstí. Spíše lehká suchá stavba těla tvoří harmonii mezi krásou a sílou.

Důležité proporce:

• Délka těla mírně překračuje kohoutkovou výšku.
• Hloubka hrudníku dosahuje téměř poloviny kohoutkové výšky.
• Čenichová partie je o něco kratší než polovina délky celé hlavy.

Povaha:
Živá, přátelská, vyrovnaná, lehce cvičitelný. Navázání kontaktu s vůdcem patří k jeho základním vlastnostem. Nesnáší hrubé zacházení a nesmí být ani agresivní, ani bázlivý.

Hlava:
Suchá, ušlechtilá, s dobrými proporcemi.

• Lebka:
  Přiměřeně široká, mírně klenutá, s nepříliš výraznou čelní brázdu, která probíhá ve směru stopu. Oční oblouky jsou výrazné, stop je mírný.
   
• Obličejová část:
  - Nos: je dobře vyvinutý se širokými nozdrami, jeho barva ladí s tmavým tónem srsti.
  
  - Morda: Čenichová partie je tupá, ne zašpičatělá, dobře osvalená se silnými čelistmi. Hřbet nosu je rovný. Pysky jsou přiléhavé, nikoliv převislé.
  
  Čelisti / zuby: Čelisti jsou silné s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, přičemž horní řada řezáků překrývá bez mezery spodní a zuby stojí přiměřeně kolmo; 42 zdravých zubů dle zubního vzorce. Líce jsou silné, dobře osvalené.
  
  Oči: Oči jsou středně velké a mírně oválné. Oční víčka jsou dobře uzavřena. Pohled živý, inteligentní. Barva očí je hnědá a ladí s barvou srsti, přičemž přednost se dává tmavší barvě.
  
  Uši: Uši jsou nasazeny mírně vzadu a středně vysoko. Ušní boltce jsou jemné a přiléhají k lícím. Mají tvar zakulaceného V a jejich délka tvoří tři čtvrtiny délky hlavy.
   

Krk:
Středně dlouhý, přiměřený k tělu, dobře osvalený, mírně klenutý, bez rušivého laloku.

Trup:
Kohoutek je výrazný a svalnatý. Hřbet je pevný, rovný, dobře osvalený. Trnové výběžky mají být zakryty svalstvem. Bedra jsou krátká, široká, pevná, osvalená, rovná či mírně klenutá. Přechod od hřbetu k bedrům je kompaktní a pevný. Záď je široká a dostatečně dlouhá, dobře osvalená, ne krátká, k nasazení ocasu mírně spáditá, nesmí být sražená. Hrudník je hluboký a široký s výrazným osvaleným předhrudím, hrudní kost má sahat co nejdále dozadu. Hloubka hrudníku má dosahovat k loktům. Žebra jsou mírně klenutá. Spodní linie tvoří elegantní oblouk, břicho je napjaté a lehce vtažené.

Ocas:
Poměrně nízko nasazený, silný v nasazení, ke špičce se zužuje. V zemích, kde není kupírování zákonem zakázáno, se s ohledem k loveckému využití krátí o jednu čtvrtinu. Pokud není zkrácen, dosahuje až k hlezennímu kloubu a je rovný, případně lehce šavlovitě zahnutý. Při pohybu je nesen vodorovně. Ocas je dobře a hustě osrstěn.

Končetiny:

• Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovnoběžné, při pohledu zboku kolmé a dobře podsunuté pod tělem, mají dobře utvářené kosti a silné svalstvo.
• Lopatka je dlouhá, šikmá a ploše přiléhající. V pohybu je pružná a je výrazně osvalená. Dobré zaúhlení mezi lopatkou a ramenní kostí.
• Ramenní kost je dlouhá a dobře osvalená.
• Lokty těsně přiléhají k tělu, nejsou ani vytočené, ani stočené dovnitř. Dobré zaúhlení mezi ramenní kostí a předloktím.
• Předloktí je rovné a dlouhé, dostatečně osvalené se silnými, nikoliv však hrubými kostmi.
• Zápěstí je suché a pevné.
• Nadprstí je krátké a jen mírně šikmé.
• Tlapy jsou lehce oválné s pevně sevřenými, dobře klenutými silnými prsty a silnými hnědými drápy. Pevné a odolné polštářky šedavého odstínu. V klidu i pohybu jsou tlapy rovnoběžně.
• Pánevní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, při pohledu zboku správně zaúhlené se silnými kostmi.
• Stehno je dlouhé, osvalené, s odpovídajícím zaúhlením mezi pánví a stehnem.
• Kolena jsou dobře zaúhlená.
• Lýtka dlouhá, osvalená a šlachovitá. Délka lýtka odpovídá přibližně délce stehna. Dobré zaúhlení mezi lýtkem a hleznem.
• Hlezno je silné, suché a šlachovité, poměrně nízko položené.
• Nadnártí je kolmé, krátké a suché.
• Tlapy pánevní končetiny viz tlapy hrudních končetin.

Pohyb:
Typickým chodem je pružný a elegantní prostorný klus s prostorným a dlouhým krokem. V poli hledá vytrvalým cvalem. Při pohybu je hřbet pevný a zůstává ve vodorovné poloze. Nežádoucím typem pohybu je mimochod.

Kůže:
Pevně přiléhá k tělu, netvoří záhyby a je dobře pigmentovaná.

Srst:
Krátká a hustá, má být pevná a tuhá, na hlavě a na boltcích je jemnější, hedvábná a kratší, na spodní straně ocasu naopak o trochu delší. Srst má pokrývat celé tělo, břišní krajina je však méně osrstěná. Srst nemá podsadu.

Zbarvení:
Různé odstíny žemlové barvy. Ušní boltce mohou být tmavší, jinak jednotné zbarvení. Červené, hnědavé nebo vybledlé barevné tóny jsou nežádoucí. Malá bílá skvrna na předhrudí nebo na hrdle do průměru 5 cm stejně jako bílé odznaky na prstech tlap nejsou vadou. Barva pysků a očních víček odpovídá barvě nosu.

Velikost:
Kohoutková výška

• psi: 58 - 64 cm
• feny: 54 - 60 cm

Zvyšovat kohoutkovou výšku je nežádoucí, vhodné je usilovat o střední velikost. Statická a dynamická vyrovnanost a symetrie jsou důležitější než v centimetrech naměřená výška.

Vady:
Jako chyba musí být posouzena každá odchylka od uvedených údajů, hodnocení chyby by pak mělo být přímo úměrné stupni odchylky.

Vylučující vady:

• výrazné odchylky od standardu plemene
• hrubé odchylky od pohlavního výrazu
• netypická hlava
• skvrnitý nos
• převislé pysky a volné otevřené koutky
• předkus, podkus, nepravidelný skus, jakož i přechodné formy
• chybění jednoho nebo více zubů ze skupiny řezáků (I), špičáků (C) nebo třenových zubů (P2 až 4 ) a stoliček (M 1 a 2), absence více než dvou třenových zubů P1. Neprořezané zuby se hodnotí jako chybějící
• nadpočetné mimo řadu rostoucí zuby
• rozštěp patra či pysku
• světle žluté oko, příliš volná víčka, ektropium, entropium, dvojitá řada řas
• výrazný lalok pod krkem
• vlčí drápky, tzv. paspárky
• špatná mechanika pohybu
• netypické osrstění
• tmavohnědá či světle žlutá barva, vícebarevnost, nejednotná barva, bílá hrudní skvrna v průměru větší než 5 cm
• bílé tlapy
• nedostatečně pigmentovaná kůže, oční víčka a pysky
• kohoutková výška odchylující se o více než +-2 cm od standardu
• bázlivá povaha

Poznámka:
Psi musí mít patrná dvě varlata plně sestouplá v šourku.


Pracovní standart – maďarský ohař krátkosrstý a drátosrstý
Maďarský ohař je pes všestranný a v práci velmi náruživý, schopný uplatnit své vrozené kvality při práci na jakékoliv zvěři (pernaté, srstnaté i vysoké) a ve všech terénech (pole, les, voda). Je to lovec aktivní, odolný a vytrvalý.

Vizsla je pes středně rychlý.

Jeho hledání je stálé, vyrovnané a harmonické, s lehce houpavým pohybem beder v hustých podrostech. Roztěkanost je akceptovatelná u MOD, pokud zůstává hledání energické.

Hlava má být držena v prodloužené linii hřbetu, pes ji může zvednout pro zachycení pachů z větší dálky, zejména pak v odkrytém terénu, ale šikmá linie zůstává stále u země. Ověřování pachů u země je povoleno, pokud nenaruší harmonii a pravidelnost hledání.

Ocas je držen nejlépe v prodloužení zádě, při vystavování zůstává dokonale nehybný.

Kontinentální hledání vizsly je metodické, inteligentní a systematické. Jeho zahájení a ukončení jsou přizpůsobeny hustotě prohledávaného porostu.
Pes musí udržovat kontakt s vůdcem, dává mu najevo, jak se situace vyvíjí.

Vystavení je tvrdé, krk napnutý, pozorný zrak vyjadřuje jistotu, nehybná hlava směřuje ke zvěři, ocas v prodloužení zádě.
Vzpřímená pozice je ideální pro to, aby zvěř neunikla, ale i razantnější chování je povoleno, pokud je pes blízko zvěře.

Při vyběhnutí zvěře pes zůstává klidným, pozorným, stále napjatým.

Aport musí být vrozený, efektivní, pes nesmí mačkat. Aport z vody musí být pro psa potěšením.